V současné době znovu prožíváme to velmi zvláštní a podivné období: je tady druhá vlna pandemie koronaviru. Otázka tedy zní - Jak prožíváte toto nelehké období vy osobně a vaši nejbližší?

Naštěstí zatím všichni v mém okolí jsou zdraví, takže zdravě a to je hlavní. Já jakožto student VUT FIT v Brně se mě to skoro nedotklo. Ano samozřejmě že musím nosit roušky a dodržovat ostatní pravidla, ale tak jak tak bych seděl v pokoji a učil se do školy. Jediné negativum na tom vidím jen to, že mi zavřeli školu, takže o to je to ještě náročnější, že člověk musíš všechno dělat sám. Já i moje rodina jsme v té skupině s větším štěstím, že se nás zatím ještě tolik korona nedotkla. Navíc teď v rodině stavíme dům a já budu moct přiložit ruku k dílu. Hold je těžká doba, ale pokud budeme dodržovat pravidla a vydržíme, tak by tato doba mohla rychle polevit a mělo by svítat na lepší časy.

Do jaké míry vám chybí nyní sportovní nečinnost, protože nemůžete trénovat ani hrát zápasy. Jak se udržujete v té správné provozní teplotě - máte na to nějaký recept?

Mě osobně docela dost. Já miluji pohyb a je to nedílná součást mého života. U sportu se vždy uklidním, provětrám hlavu, setřídím si myšlenky a člověk vždy líp funguje. A hlavně jsem jedlík, a docela velký a díky sportu si to můžu dovolit a vím, že všechno to jídlo spálím, ale teď si spíš připadám jako chleba, který kyne a kyne. (Smích) Bohužel i když je to velká škoda, že se to nemůže hrát dál, tak vzhledem na aktuální situaci je to smysluplné a správné. Hrajeme hlavně pro radost a abychom ukázali, že jsme vždy lepší, jak ten druhý, ale končí to v momentálně kdy jde o zdraví, a to už teď jde. A co se týče udržování v kondici, tak se snažím chodit běhat do přírody a nebo si někde simulovat věci, které děláme na tréninku na rychlost obratnost, zacházení s balónem. Občas si zkusím i nějaké cvičení z internetu, které mě zaujme. Třeba minulý lockdown jsem si třeba oblíbil workout a chodíval jsem cvičit na nově postavené hřiště ve Veselí. Vždy se dá něco dělat, je jen na člověku aby si našel to své co ho baví a třeba zkusil i něco nového.

Váš tým - FC Veselí nad Moravou - je letos ve výtečné formě. Z 9 odehraných zápasů jste jen jednou zakopli (zasloužená porážka 0:2 na umělce v Dubňanech až v posledním kole před vyhlášením druhého Nouzového stavu v Česku), jinak hrajete jak dobře seřízený a namazaný stroj. Co říkáte na dosavadní průběh stávající sezony a kde hledat příčiny takového vzestupu veselského fotbalu. Je to i v osobě nového trenéra Jiřího Dekaře z Ratíškovic?

Dubňany musím pochválit, byly líp připravené, víc nahecované na zápas jak my. Aj herní styl co hráli jim na nás sedl, byli důrazní a často nebezpeční v útocích na naši bránu. My jsme se nedokázali přizpůsobit a zrychlit náš styl hry. Nebyli jsme si schopni ani pomalu přihrát, protože umělka je mnohem rychlejší jak tráva a taky jsme se možná soupeře trochu zalekli, jak na nás vletěl. Na nic se nevymlouvám, jen říkám tak, jak jsem to viděl já z mých očích. Bylo by pěkné, sice trochu nešťastné že se celý podzim nedohrál, končit zimní sezónu s asi 6 bodovým náskokem. Bohužel se tak nestalo a já osobně si myslím, že to je i dobře. My jsme zjistili, že nejsme tak dobří a neporazitelní jak jsme si mysleli a že musím pracovat dál a víc. Při pohledu na zbytek sezóny, tak si vedem fantasticky. Hrajeme to, co si řekneme a jdeme si pro všechny body co můžeme. Za všemi body co máme jsou dva důležité aspekty. První je, že kluci chtějí trénovat, chtějí dřít i když to často bolí a to že vidí ty výsledky, vidí, že vyhráváme, to akorát utužuje proč to děláme a že to chceme dělat víc a víc. Druhý důležitý aspekt jsou tréninky. To, jak jsou připravované, v jakém jsou tempu. Jednoduše řečeno jsou na ligové úrovni a troufám si říct, že takové tu nemá nikdo v okolí. A vše to je díky panu trenérovi Jiřímu Dekařovi a panu trenéru Staňovi Vajčnerovi. To jen jim můžeme děkovat, že jsme tam kde jsme a jak hrajeme. Mají obrovské zkušenosti, z kterých my jako hráči i tým neskutečně těžíme. Častokrát se stává, že po nás chce abychom věci dělali trochu jinak než jsme zvyklý. Třeba přebírat balón jinou nohou apod. Člověk si řekne taková skoro až prkotina a častokrát se mu to nelíbí, že až takovou základní věc musí měnit a nechápe proč. Ale poté co to začne dělat, přidá se k tomu další věc a vlastně zjistí, že ta hra je mnohem rychlejší a lepší a výrazně se omezí prostor na chybu. Toto je čistá zkušenost, že trenéři ví, proč a jak a snaží se nás to naučit. Jsou to základy, ale díky silným základům mohou pak následovat složitější věci, které pak můžeme využit v zápase. Občas by se někomu mohlo zdát, že jsou na nás někdy až příliš přísní, ale oni přesně vědí, jak s námi pracovat, jak nás povzbudit, jak nás navnadit na zápas, prostě ligoví trenéři. Práci, kterou s námi dělají není často tak doceňovaná, jak by měla, a proto bych jim chtěl za nás všechny z kabiny poděkovat.

Vy sám máte výbornou střeleckou bilanci, když jste vyšel střelecky naprázdno jen v Nikolčicích při výhře 4:0 a v již vzpomínaném souboji v Dubňanech (0:2). Dosavadní gólová paráda ve vašem podání tak pro každého soupeře znamená zvýšenou pohotovost ve a blízko vlastního pokutového území...

Je pravda, že pociťuji větší pozornost u obránců poté co jsem pár těch gólů nastřílel a je to logické si pohlídat nejlepšího střelce v týmů, o to je to pro mě větší výzva se s tím poprat a zkusit potrápit obranu i tak. Občas se to podaří a občas ne, hold takový je fotbal. Ostatní kluci mají aspoň víc prostoru, aby se prosadili a ukázali.

Dal jste zatím 19 branek, což je skvělý průměr 2,11 gólů na jedno utkání. Jaký máte střelecký cíl pro tuto sezonu, na jakém konečném čísle se chcete zastavit (za předpokladu, že se situace v Česku vrátí do normálu!)?

Hlavní cíl pro tuto sezónu je ji vyhrát jako tým, ne jako jednotlivec. Fotbal je o týmu, ne o jednotlivcích i když někteří jednotlivci dokážou vyhrávat zápasy. U nás je to přesně obranná část, kdy jako tým výtečně bráníme a soupeře nepouštíme moc k příležitostem, kdy by mohl naši bránu ohrozit. Můžeme se bavit o tom, že často dávám góly, ale to jen díky týmu, který mě na ně přihraje a dostane mě do situace kdy můžu skórovat, ale unikát, nad kterým by se mělo pozastavit je přesně na druhé straně našeho kádru. Naše obrana funguje neskutečně, přeci jen udržet čisté konto 8 kol v řadě. Prostě něco unikátní. Jak říká náš trenér: „Pokud nedostaneš gól, neprohraješ“. První krok k tomu, aby mužstvo vítězilo, a má pravdu. Pak je zde zbytek týmu, aby se postaral o vstřelení alespoň jednoho gólu a tým vyhrál, protože gólů můžete vstřelit kolik chcete, ale pokud vždy dostanete o jeden víc, tak je irelevantní kolik jich střelíte. Nám se zatím daří, že šance proměňujeme, občas se štěstím, občas zaslouženě, ale hlavní je, že ty góly padají. Jak jsem dříve zmiňoval, trenéři nás učí útočné mechanismy a návyky, které pak aplikujeme ve hře.

Takový hroťáci, ke kterým určitě patříte, jsou hodně žádaným zbožím (přitom vím, že jste měl větší zdravotní patálie, ale to je zřejmě již za vámi). Nedávno jsem mluvil s koučem Dekařem a ptal jsem se ho, zda se nebojí, že vás může brzy ztratit...

Pravda snad před dvěma lety jsem měl mononukleózu, půl sezóny jsem si nezahrál. Poté až jsem v zimě zase začal naplno trénovat a začalo se mi dařit, tak jsem si zlomil zánártní kůstku. To bylo další půl sezóny. Poté se mi podařilo si ji ještě dvakrát zlomit, protože jsem to už nemohl vydržet a chtěl jsem jít hrát za klukama. Jak jsem si ji zlomil potřetí, tak musela následovat operace, protože by mi už nikdy tak dobře nesrostla. To bylo na konci minulého léta. A Od té doby, musím zaklepat, se zraněním vyhýbám a jsem zdravý. Tady k tomuto. Všichni, kdo byl kdy zraněný a zraněný bude. Je lepší počkat o 14 dní nebo měsíc, aby se tělo úplně zotavilo, než to uspěchat tak jak já a obrat se o další rok a půl bez jakéhokoliv sportu. Můžu říct, že všechny chápu kdo to uspěchá, ale už z vlastní zkušenosti vím, že je to zbytečné. Za okolností, že by se aj tak stalo a já odešel, tak asi bych byl ztráta pro tým, ale v kádru je dost zkušených hráčů, kteří by mě dokázali zastoupit. Ta kvalita tam je aj beze mě, přeci minulý rok, taky se obešli beze mě a dokázali hrát špici tabulky. Ostatně, myslím si, že v kádru máme dost talentů, kteří by si zasloužili hrát víš, troufám si říct, že v pohodě i divizi. A proč nás tam je víc? Jsou tam tak talentovaní? To taky, ale hlavně je to zásluha trenérů, že je o nás tolik slyšet.

Předpokládám, že se budete chtít do budoucna ve své sportovní kariéře posunout, i když o vás vím, že jste velký veselský patriot. Kam by tedy měly vést vaše další fotbalové kroky?

Stále ve mně žije moje dětská touha a sen, že bych byl se živil tím co miluji, ale taky je tu už má dospělá stránka, která ví, že bych už musel být trochu jinde, abych se fotbalem uživil, a že dodělání vysoké školy mi zajistí trochu lepší vyhlídky do života. Tady toto mi potvrdil článek, slovenský talent, byl velkou nadějí pro celý slovenský fotbal. Ovšem dělal vysokou školu aby mohl být doktorem. Ten kluk zažil první slovenskou ligu, nároďák, aj anglické kluby o něho měli zájem. Prostě slibná kariéra. Všeho se vzdal, protože pokud by přišlo zranění, nebo cokoliv, bylo by po všem. Proto se radši zaměřil na dodělání školy aby mohl být doktorem a věděl, že to povolání bude moct dělat fakt až do důchodu a bude se mít dobře. Já na takové úrovni samozřejmě nejsem, právě o to víc to spěje ke škole a normální práci a fotbal dělat jako koníček ve volném čase. Ovšem zatím nemá moc smysl nad tím rozmýšlet, jestli fotbal nebo škola, nic takového nepřišlo, až taková nabídka příjde, a pokud příjde, tak moje budoucí já si s tím nějak poradí.

MALÝ OSOBNÍ DOTAZNÍK:

NAROZENÝ: 14.8.1998

RODINA: svobodný

POVOLÁNÍ: student

ZÁJMY, KONÍČKY: skoro všechny sporty, programování, auta a závodění

OBLÍBENÉ JÍDLO, PITÍ: Maminčina domácí vínová omáčka se zvěřinou a domácími knedlíčky, Mirinda

CO NAOPAK NEMUSÍ: houby, játra

OBLÍBENÝ HEREC, HEREČKA: Tom Hardy

OBLÍBENÝ FILM, SERIÁL: Inception (Počátek), Tenet

OBLÍBENÝ ZPĚVÁK, ZPĚVAČKA, SKUPINA: Ektor, Paulie Garand

OBLÍBENÝ SPISOVATEL, KNIHA: Exupery – Malý princ

OBLÍBENÉ MĚSTO, ZEMĚ: NY, Tokio, Wakanda

OBLÍBENÉ NOVINY, ČASOPISY: TECHNews, Applenews

OBLÍBENÉ ČÍSLO: 12

OBLÍBENÁ BARVA: Bílá, černá, žlutá

OBLÍBENÁ KVĚTINA: Jsem kluk…

OBLÍBENÉ ZVÍŘE: Lev

CO MU ZTRPČUJE ŽIVOT: Přítelkyně (Smích)

ŽIVOTNÍ MOUDRO ČI MOUDRA: V životě má člověk pouze jednoho nepřítele, a to ve své vlastní hlavě.

text: noviny Nové Slovácko - Polášek

Martinův rozhovor do Nového slovácka

Zhodnocení podzimu u mužů